1

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Nejnovější verze s upraveným Ctrl+/- má tuto vlastnost : pokud generuji pomocí Files|Artwork| více než 2 soubory a tyto soubory již existují, je tedy potřeba je přepsat, nedává program jako dříve možnost přepsat všechny, ale nabízí pro každý ze souborů pouze možnost OK.

2

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Tomáš Och napsal:

mnohem potrebnejsi by to bylo v pripade, kdy mazu jeden jediny element. protoze v tu chvili vic nez kdy jindy mazu velice maly kousek, ktereho si nevsimnu.

1. U mazání spoje přehlédnutí téměř nehrozí, protože akce se děje v bezprostřední blízkosti kurzoru, kam je oko v tu chvíli zaměřené. Naopak u součástky mohou být smazány spoje, které jsou od kurzoru daleko, nebo jsou dokonce mimo obrazovku, takže není vidět nic.

2. Dávat pojistku k mazání spoje by se mi dost nelíbilo, protože to je akce častá a potvrzování by bylo otravné. Naopak mazání všech spojů od součástky tak časté není, takže tam by u mě převažovala výhoda v bezpečnosti nad nevýhodou v pomalosti.

Tomáš Och napsal:

Tady to asi bude spis o vetsi pozornosti.

No jo, ale jsme lidi, ne stroje, a tak občas děláme chyby. A právě stroje by nám měly pomoci těmto chybám předejít, aby naše práce byla efektivnější.

Tomáš Och napsal:

mate zapnute primknuti kurzoru (pouze) na aktivni vrstve...?

Ne, přimykání mi většinou nevyhovuje, hlavně u tlustších spojů, kde se mi díky přimykání nedaří napojit v potřebném místě. Pokud se někdy při změně verze Formiky nastaví konf. soubor do výchozího stavu s přimykáním, hned to jdu vypnout.

3

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Několikrát jsem narazil na další malý problémek. Pokud chci mazat pomocí "Edit delete link" spoj a netrefím se na něj přesně, může mi příkaz odmazat všechny spoje od součástky, pokud je nějaká na ukazateli, což jsem samozřejmě nechtěl. Pokud si toho všimnu, je to OK, mohu hned udělat "Undo". Ale snadno se stane i to, že se smažou spoje, které jsou v tu chvíli mimo obrazovku, anebo je spojů tak málo, že si to nevšimnu. Takže na problém se přijde později, když už je zase uděláno kus jiné práce, takže návrat událostí je obtížný.

??ešením problému by byl dotaz "Really delete ?", pokud kurzor ukazuje na součástku. Je to stejná logika jako u mazání součástky.

4

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Má tato funkce také nějaký pozitivní přínos ? Žádný mě nenapadá.

Zato negativní efekt je zcela jednoznačný. Projevilo se mi to po změně barev vrstev, kdy vrstva skutečného tvaru součástky 22(1) a sítotisku 23(0) mají podobnou barvu a zároveň se obrysové čáry obou vrstev často překrývají. Takže při posunu součástky její obrys zcela zmizí, což je opravdu hodně nešastné a nepoužitelné. ??ešením by samozřejmě bylo změnit tloušku čar jedné z vrstev, ale byla to opravdu nouzové řešení - současná tlouška mi zatím vyhovovala. Navíc to znamená změnit to najednou všude, jinak z toho budu mít guláš.

Zatímco ORování barev je docela předvídatelné, výsledek XORování je poněkud chaotický. Pokud se mi budou překrývat dvě stejné čáry, neuvidím žádnou. Když ale budou tři, tak už to zase vidět bude. Když to ovšem budou tři čáry dvousložkových barev (modrozelená, zelenočervená a fialová=červenomodrá), neuvidím zase nic.

5

(38 odpovědí, posláno do Testovací verze programu Layout)

Následující věty by si sice již zasloužily vlastní téma, ale souvisejí i s přepínáním pohledů, tak tohle vlákno ještě trošku natáhnu.

Jádro pudla celého přepínání pohledů je v tom, že v různých situacích práce chci vidět různé kombinace vrstev. ??asto je to tak, že bych chtěl současně vidět i několik dalších vrstev, ale to už by byl na obrazovce takový guláš čar a barev, že bych ve výsledku neviděl nic. A tak vrtsvy různě vypínám a zapínám.

Nyní jsem na to šel z jiné strany, konkrétně od lesa. ??ekl jsem si : "potřebuju vidět hlavně vodivé vrstvy, většinou dvě, na čtyřplátu tři (4. mám vždy inverzní, ta mě netankuje). Rád bych viděl také obrysy součástek a jejich jména, ale ne zas tak moc, aby mi to nerušilo spoje. Dobré by bylo vidět i potisk, abych si do nějaké obrázku nebo textu neplácnul průchod , ale hlavně abych viděl ty spoje". A tak jsem překopal barvy vrstev. Tak, aby součástky i potisk byly vidět, ale jen tak trošku - aby byly hodně průhledné. Změnil jsem také logiku barev. ??ervená pro vrstvu A je sice hezká, ne že ne, ale protože obsahuje jedinou barevnou složku, je z hlediska ORové logiky zobrazovaní při překryvech v nevýhodě proti vícesložkovým barvám. Jako tři hlavní vodivé barvy jsou zvolil dvousložkové kombinace základních barev. Pro součástky a potisk jsem zvolil totožné osdtíny barev jako pro příslušnou vodivou stranu avšak výrazně stlumené. Pro inverzní vodivou vrstvu jsem zvolil temně šedou - téměř nic neruší a přesto je vidět.

Jaký je výsledek tohoto pokusu ? Že jsem to, sakra, neudělal už před 15-ti lety, když jsem s Formicou začínal !!! Je to prostě úžasný ! ??plně jiný rozměr práce ! Mám téměř pořád zapnuto 12 vrstev (0,1,2,9,11,12,14,18(fréza),19(pomocná pracovní vrstva),21,22 a 23) a přesto vidím a mohu pracovat se spoji ! Po dvou dnech práce jsem si už téměř zvykl na změnu barevného podání. Obrazovka je na pohled poněkud fádnější, žádná přehlídka jasných výrazných barev, ale to je dané principem věci.

Abych to ještě vylepšil, dal jsem si do maker Ctrl-A, Ctrl-B a Ctrl-C (které jsem v původních významech stejně nepoužíval) zapínání/vypínání vrstev A, B a 11. Tak to jsem teda taky mohl udělat už dávno !

Nevýrazné barvy potisku a součástek nejsou samozřejmě to úplně pravé pro jejich editaci. Tady by se přepínání pohledů fakt hodilo.

Ostatní než výše a níže vyjmenované vrstvy jsem zatím neřešil.

vrstva  R-G-B

0         48-0-48
1,2      63-0-63
9       143-0-143
11    128-128-0
12      48-48-48
14     16-159-159
18    127-127-127
21,22   0-63-63
23       0-48-48

6

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Zajímavého úkazu jsem sice všiml již dříve, ale nikdy jsem se neobtěžoval ho zkoumat : pokud jsou na sobě dvě stejně tlusté čáry a vezmu obě na kurzor (při posunu, kdy se zobrazují jen hranice čáry), dojde ke zmizení čar (hranic) z obrazovky v případě, že jsou barvy obou čar shodné (nemusí však být na jedné vrstvě). Pokud jsou barvy čar málo rozdílné, dojde k částečnému zmizení (jako by se barvy od sebe odečítaly).

7

(38 odpovědí, posláno do Testovací verze programu Layout)

Po napsání příspěvku popisujícího pohledy mi také přišlo pohledů příliš moc. Asi bych si je sám nakonec napamatoval. Při přesunech není potřeba rozdělovat pohledy podle typu desky (dvojplát/čtyřplát), pokud si pohled mohu snadno upravit. A také mohu nechat zobrazeny součástky nahoře i dole (tam jich moc nebývá, pokud vůbec). Tím šetřím tři pohledy, takže výsledně 9.

Nerozumím větě : "při startu programu by barevné nastavení měly všechny stejné". Myslíte tím při prvním spuštění programu s nenastavenými pohledy nebo po každém spuštění (to doufám ne) ?

Moje přirozená představa kopírování je ta, že nejprve jeden pohled vyvolám na obrazovku příkazem Restore, upravím pomocí menu Graphics a potom uložím pomocí Store do jiného pohledu (nebo do stejného při pouhé editaci). Možná by vedle sebe mohly existovat Store (editace) a Store as (kopírování).

8

(38 odpovědí, posláno do Testovací verze programu Layout)

To je život. Podle mě nebyl vrahem této metody zahradník ale zásobník. Co je dobré pro tupou rutinu v počítači nemusí být stejně dobré pro mozek. Je to špatně představitelné.

Samotný princip ukládání grafiky by ale byl užitečný. Chce to jen průzračně jednoduché ovládání. Já bych grafická nastavení ukládal do několika pevných šuplíků. Nastavím si pohled a dám Store do šuplíku 1. Trochu to změním a uložím do šuplíku 2 atd. A pak zase vybírám pomocí Restore z konkrétního jednoho šuplíku. Musím si jen pamatovat, který šuplík je který, když nemám možnost ho pojmenovat. Na vybírání ze zásobníku použiju buď kombinaci číselné klávesy s některou funkční klávesou, nebo makro. Já bych volil makro, protože bych si do něj v některých případech přidal ještě nastavení pracovní vrstvy. Metoda by kromě myšlenkové jednoduchosti měla další výhodu : jednoduše mohu kopírovat některý šuplík do kteréhokoliv jiného. To se hodí, pokud bych měnil barevné nastavení a chtěl ho přenést.

Doplnil bych ještě jednu užitečnou funkci : přepínání dvou nebo tří (ne více, nebo podle parametru) posledních pohledů mezi sebou (dokola; bez ukládání do pevné paměti). Tím bych pokryl případ, kdy jsem si na chvíli ručně přidal nebo obebral další vrstvu a chci se rychle vrátit. Navíc to bude možná rychlejší obecně, protože většinou opravdu přepínám jen mezi dvěma nebo třemi pohledy. Takový rychlý přepínač grafiky bych dal asi přímo třeba na F12, protože bych ho používal docela často.

Na závěr zkusím sestavit některá typická nastavení šuplíku, která bych asi používal.


1. Když potřebuji přesouvat součástky na horní straně dvouplátu: Vrstvy A, B, 21(v barvě jako 22) a 22. Pracovní vrstva beze změny.

2. Když potřebuji přesouvat součástky na horní straně čtyřplátu: Vrstvy A, 11, 12, B, 21(v barvě jako 22) a 22. Pracovní vrstva beze změny.

3. Když potřebuji přesouvat součástky na spodní straně dvouplátu: Vrstvy A, B, 2(v barvě jako 1) a 1. Pracovní vrstva beze změny.

4. Když potřebuji přesouvat součástky na spodní straně čtyřplátu: Vrstvy A, 11, 12, B, 2(v barvě jako 1) a 1. Pracovní vrstva beze změny.

5. Když pracuji na vrstvě B: Vrstvy A(stlumená barva), B, 21(v barvě jako 22) a 22. Pracovní vrstva B.

6. Když pracuji na vrstvě A: Vrstvy A, B(stlumená barva), 2(v barvě jako 1) a 1. Pracovní vrstva A.

7. Když pracuji na vnitřní vrstvě: vrstva 11, vrstva 12(stlumená barva), A(stlumená barva), B(stlumená barva). Pracovní vrstva 11.

8. Když pracuji na vnitřní vrstvě: vrstva 12, vrstva 11(stlumená barva), A(stlumená barva), B(stlumená barva). Pracovní vrstva 12.

9. Když pracuji na potisku: vrstva 21(původní šedobílá), vrstva 23, vrstva 15, případně hodně stlumená vrstva B. Pracovní vrstva 21.

10. Když pracuji na potisku: vrstva 2(původní fialová), vrstva 0, vrstva 8, případně hodně stlumená vrstva A. Pracovní vrstva 2

11. Když upravuji osazovací dokumentaci : vrstva 22, vrstva 21(v barvě jako 22), případně hodně stlumená vrstva B. Pracovní vrstva 22.

12. Když upravuji osazovací dokumentaci : vrstva 1, vrstva 2(v barvě jako 1), případně hodně stlumená vrstva A. Pracovní vrstva 1.

9

(38 odpovědí, posláno do Testovací verze programu Layout)

Možná bych se se zásobníkem nakonec sžil. Mám ale pocit provázanosti grafiky s volbou pracovní vrstvy. Nešla by do zásobníku ukládat i aktuálně nastavená vrstva ?

Jaký je osud této funkce ? V nových pracovních verzích již není.

10

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Nově jsem objevil asi starší funkci Edit Delete link, která smaže celý spoj až k větvení, pokud na něj ukazuje kurzor, anebo všechny spoje od součástky až nějakému větvení, pokud kurzor ukazuje na součástku. Ta funkce se mí velmi líbí a dobře se mi s ní pracuje.

Mám ale jeden námět k mazání spojů od součástky. Velmi brzy jsem narazil na problém, kdy spoj vede k pinu součástky a pak pokračuje dále. Tenhle spoj ale zrovna mazat nechci, protože může zůstat na místě, i když součástku budu přesunovat. Konkrétně jsem si takle smazal velmi dlouhé dobře položené spoje. Takže jsem se pak musel vrátil a spoje odmazávat postupně. Možná by stálo za úvahu odmazávat jen spoje, které nemají pokračování. Anebo bych si spoje, které mazat nechci, označil, a na ty by se funkce Delete Link nevztahovala.

11

(38 odpovědí, posláno do Testovací verze programu Layout)

Po delší době se vracím k diskuzi na téma přepínání grafiky. Všiml jsem si, že v aktuálních pokusných verzích už funkce není. Neosvědčila se ? Mě osobně myšlenka v zásadě připadá dobrá, jen se mi nelíbí systém zásobníku (viz moje předchozí hláška).

Mám ale nový nápad. Nastavení grafiky souvisí do značné míry s volbou pracovní vrstvy. Pokud mám např. zvolenu jako pracovní vrstvu B, budou mě kromě ní zajímat některé další vodivé vrstvy a také obrysy součástek na horní straně + jejich jména. Obdobně na vrstvě A mě zajímají kromě vodivých vrstev součástky spodní strany. Pokud mám zvolenu vrstvu 21, tedy posouvám jména součástek, zajímá mě zbytek potisku a také místa, kam nesmím - pocínované plochy, tedy v podstatě vrstva masky 15. Takže obecně bych volil spíše funkci, která mi umožní uložit grafiku ke zvolené pracovní vrstvě. Měl bych tedy 24 možných nastavení grafiky. Pak bych měl možnost uložené nastavení zase obnovit (Restore) opět podle aktuálně zvolené pracovní vrstvy. Anebo bych si zaklikl automatický režim, kdy by se grafika ukládala i obnovovala automaticky přepnutím pracovní vrstvy, takže návratem na pracovní vrstvu bych také vrátil grafickou podobu.

Tato funkce by zároveň mohla nahradit mnou navrženou funkci automatické zobrazení i vypnuté pracovní vrstvy, pokud je právě pracovní.

12

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Vyřazení neviditelných vrstev z Ctrl+/- funguje v pohodě a bude to asi krok správným směrem. Díky.

13

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Měl bych návrh řešení problému s Ctrl+ a Ctrl- tak, aby se při procházení nezapnutými hladinami stále nepřekreslovala obrazovka. ??plně by stačilo upravit funkci Ctrl+ a Ctrl- tak, že poleze jen po viditelných vrstvách. Překreslování pak nehrozí a je to navíc i logičtější - většinou chci zvolit jako pracovní jednu z viditelných vrstev. Je to pak i o hodně rychlejší, když přeskočím neviditelné vrstvy, kterých bývá většina. Pokud bych chtěl použít jako pracovní neviditelnou vrstvu, použil bych kterýkoliv jiný způsob volby vrstvy. Vrstva by se tím zároveň zviditelnila, dokud by byla pracovní.

Ještě by u Ctrl+ a Ctrl- bylo dobré, kdyby se vrstvy točily také dokola (z 23 na 0 a zpět). Někdy je to prostě rychlejší cesta

14

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Přemýšlím stále o způsobu kreslení jednotlivých vrstev na obrazovce (ORování) a mám čím dále tím větší pocit, že je to sice jednoduché ale ne moc dobré.
1. ORování způsobuje nečekané konfikty barev - jeden z mnoha uvádí výše pan Och. Takže si nemohu volit barvy podle libosti, protože musím pořád sledovat interakce s jinými barvami.
2. Nemohu jednoznačně plně zobrazit pracovní vrstvu, aniž bych nevypínal ostatní vrstvy.
3. Zobrazení je poněkud nelogické, protože neodpovídá skutečnosti, kdy se jedna vrstva schovává pod druhou. Správně je to při výstupu, např do souboru PDF, kdy vrstvy s vyšší prioritou překrývají ty s nižší prioritou. Je to tak i ve skutečnosti - nejníže je deska samotná, na ní je měď, tu překrývá maska a navrchu je potisk, který překrává vše. Obrazovka této skutečné logice neodpovídá. Ještě výrazněji vyvstane tento problém, pokud chci namalovat něco více než jen tišták. Třeba nyní kreslím tišák jako součást dalšího mechanického uspořádání. Je umístěn v krabičce, ta má své víko a celá je přimontována na nosném plechu. Každé mechanické části jsem přidělil vrstvu - pro plech, krabičku, tišák a víko. Když to dám do PDF, je to bezvadný. Pokud mám povoleny všechny zmíněné vrtsvy, je vidět jen zavřená krabička (víko má nejvyšší prioritu). Odkliknu vrstu s víkem a vidím tišák uvnitř krabičky. Odkliknu tišák  (mám ho zatím jen jako přednávrh v jediné vrstvě) a vidím i dno krabičky. Odkliknu krabičku a vidím samotný nosný plech. Skvělý. Ovšem na obrazovce je z toho bohužel ORová matlanice patlanice - moc dobře se taková věc nedělá. Uvědomte si, že pro popsaný případ musím jednotlivé části kreslit jako vyplněné plochy, aby fungovaly překryvy.

Podle mě by daleko lepší bylo vrstvy nemíchat. Znamenalo by to vykreslovat jednotlivé elementy vždy do odpovídající vrstvy. Tedy mít 24 paměových polí - v podstatě černobílých. Výsledný obraz pak vznikne postupným překreslováním jednotlivých předpřipravených vrstev do výsledné barevné paměti na základě jejich priority (od nejnižší), aktuálního povolení a barevného nastavení.

15

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

1. Pracovní vrstva vždy viditelná : Se zdržováním při překreslování bych si na Vašem místě nelámal hlavu - doby 386-ek jsou již nenávratně pryč a na dnes běžně používaných strojích nad 1GHz nebude s rychlostí překreslování žádný problém. Snad vyjma případu velkých vyplněných ploch, ale to už je stejně vždy v závěru práce, takže to neva. S přepínačem bych v tomto případě šetřil. Ono někdy méně je více. A už teď jich v programu máte víc než dost a je trochu problém se ve všech orientovat.

2. Zvýraznění pracovní vrstvy : Změnit ostatní vrstvy na šedivé se mi moc nezdá, protože pak spolu budou splývat a moc toho na nich vidět nebude. Mám pro Vás ale jiný návrh : stlumit u ostatních vrstev jejich světlost, ale poměr barevných složek zachovat. Tady by naopak nastavovací řádek měl velký smysl. Nastavilo by se, na kolik % původní hodnoty by se nepracovní vrstvy stlumily. Každému to může vyhovovat jinak. Kdo tuto funkci nechce, ponechá nastavení 100%.

16

(12 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Mám dva náměty týkající lepší viditelnosti pracovní vrstvy. Oba jsou typu za málo peněz hodně muziky.

1. Typický případ: uprostřed práce s deskou potřebuji vyrobit novou součástku. To obnáší práci i ve vrstvách, které při návrhu DPS normálně nepotřebuji a tudíž jsou vypnuté. Takže musím takovou vrstvu nejdříve přepnout jako pracovní, pak ale zjistím, že nic nevidím, takže ji ještě v jiném menu zapnu, a po ukončení práce v této vrstvě ji musím zase vypínat.

Otázka do pranice je : Má nějaký smysl, aby pracovní vrstva byla neviditelná ? Podle mě si to odporuje. Na neviditelné vrstvě přece pracovat nemohu !

Takže navrhuji, aby pracovní vrstva byla viditelná vždy, tedy i tehdy, pokud je v menu Graphics|Layer Colors vypnuta. Ušetří to určitě trošku práce.

2. Možná by také stálo za úvahu, zda by pracovní vrstva neměla být viditelná lépe, než všechy ostatní. To znamená, že by při vykreslování byla vždy navrchu a neprolínala by se s jinými vrstvami. Dosavadní prolínání vrstev totiž viditelnost pracovní vrstvy omezuje. Například barva vrstvy B se téměř ztrácí pod světlešedými odstíny používanými pro potisk. Takže při práci musím většinu ostatních vrstev vypínat, abych pořádně viděl tu pracovní a nic mi na ní neuteklo. Tím pádem se stane, že mi uteče jiná věc, která by mi bývala neutekla, kdybych byl býval měl zapnutou jinou vrstvu, ale to bych zase ....

Obě výše zmíněné úpravy by také velmi zjednodušily prohlížení jednotlivých vrstev desky. Zvláště v závěru potřebuji prohlédnou každou vrstvu samostatně, zda se na ní něco nepošpatnilo. Takhle bych jen listoval vrstvymi pomci Ctrl+ a Ctrl- a měly bych okamžitý přehled. Pokud bych chtěl vidět fakt jen jednu vrstvu, tak všechny vypnu a bude vidět jen ta pracovní.

17

(8 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty ke schematickému editoru)

Díky vám oběma za pomoc, pro tuto chvíli mám problém vyřešen. Určitě to řeší problém malých součástek, o které mi nyní šlo. Do budoucna by ale určitě stálo za to se zamyslet, zda nutně shodná definice všech sekcí není příliš velkým omezením systému. Chtělo by to obě varianty: sekce elektricky shodné a rozdílné.

Vím, jak vytvořit součástku s několika funkčně (tvarově) shodnými sekcemi. Ale jak mám vytvořit součástku s různými sekcemi ?

Jsou například součástky, které mají v jediném pouzdře více sekcí, které spolu ale funkčně souvisí jen málo nebo vůbec, takže budou ve schématu na různých místech. Nejjednodušším případem je dvojice zcela oddělěných tranzistorů (PNP a NPN, třeba typ PUMD3).
Anebo spolu sekce funkčně sice souvisí, ale přesto by je bylo mnohdy dobré dát ve schématu na různá místa. Příkladem budiž relé, kdy cívka může být buzena z nízkého potenciálu, zatímco kontakty spínají 230V a bylo by vhodné je umístit na samostatnou stránku.
Anebo spolu sice všechny bloky součástky souvisí, ale pinů je tak velké množství, že se většinou na schématech součástka rozděluje do více bloků, aby nebyl na jediné stránce příliš velký chaos. Jsou to třeba různé mikrokontroléry, které díky pouzdrům BGA mívají dnes i stovky pinů, takže se na schématech většinou rozdělují po funkčních blocích (napájení, sběrnice, komunikační brány atd.)

19

(2 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Zobrazení pájecích bodů tmavší barvou je v zásadě dobrý nápad. Má to ale háček. Ne všechny pady jsou opravdu pájecími body. Obyčejné průchody totiž maskuji (odmaskované průchody jsou podle technologů již přežitkem), takže to pájecí body již nejsou. Průchody bych určitě nezvýrazňoval, mohou jich být mraky, a skutečné pajecí body by se mezi nimi poněkud ztrácely. Takže by to chtělo ztmavit jen odmaskované pájecí body. Použití samotné masky je pro tento účel nevhodné, protože existují případy, kdy maska odkrývá celou řadu pájecích bodů (malá rozteč SMD pinů, řadový konektor apod.). Pak by pájecí body zmizely pod zobrazením masky.

Oba další paramtery by byly užitečné, přidal bych ještě parametr název vrstvy.

20

(2 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Mám připomínku k volbě barev v PDF generátoru. Popravdě mě tento sytém volby barev příliš za srdce nechytil. Jednak je zvláštnost společné nastavení sytosti a jasu pro některé z barev, které navíc tímto nastavením mění odstín. Škála barev není moc široká a není vidět vzorek barvy (by by třeba nebyl přesně stejný jako v PDF výstupu). Nešlo by to náhodou udělat úplně stejně jako u nastavení barev v menu Graphics Layer Colors ? Tam to nemá chybu.

21

(3 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Zkusil jsem jen tak pro legraci sepsat seznam vrstev, které by se mi hodily pro případ kompletního zobrazení do PDF, včetně jejich priorit shora. V závorkách jsou stávjící čísla vrstev.

0(-) potisk krabičky
1(-) krabička pro desku
2(-) krabička pro desku (krabička může být složena z více částí)
3(2) Name
4(-) Value (na hodnoty součástek není bohužel ve stávajícím systému vrstva, ale rozhodně by se to hodilo)
5(1) obrázek součástky
6(-) obrázek součástky - celá plocha součástky, která zakryje desku (dalo by se generovat automaticky na základě vrstvy 5 - to je lepší varianta)
7(0) potisk desky mimo jmen
8(3) vrstva pro ukládání nepoužívaných částí součástek (libovolná priorita)
9(4)  vrstva pro pomocné čáry
10(6) lepidlo
11(7) pasta
12(8) maska
13(-) razítko
14(9) vrchní měď
15(10) vnitřní měď
16(11) vnitřní měď
17(-) vnitřní měď
zvláštní vrstva - hranice desky

Celkem tedy 37 vrstev.

Zvláště bych se nyní chtěl pozastavit u poslední, nepárové, vrstvy hranice desky. Zavedení takové vrstvy mě napadlo až teď, když jsem psal tento seznam. ??ešila by několik problémů najednou :
- hranice desky včetně různých frézování v desce by se řešily na jediné vrstvě. Ta by se pak při generování výstupů přidávala k žádané vrstvě. Dnes je to tak, že hranice kreslím v jedné z výsledných vrstev, a pak ji musím kopírovat i do ostatních vrstev. Pokud se mi hranice změní, musím je ve všech vrstvách nejprve smazat, a pak znova kopírovat z výchozí vrstvy. Je to docela otrava, zvláště pak při větším počtu frézovaných otvorů uvnitř desky. Tuto vrstvu mohu samozřejmě zavést již nyní, Formica to umí. Jen začnu narážet na nedostatek vrstev.
- samostatnou vrstvou pro hranice desky by se automaticky mohla generovat vrstva materiálu desky pro výstup PDF (a třeba i pro zobrazení na obrazovce).
- možná by i pro výrobce desky bylo užitečné mít na jednom obrázku samostatné frézování. V současnosti musí frézování vybrat z ostatních vrstev.

22

(5 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Mně se tento Váš pokus opravdu velmi líbí. Deska jako by obživla, a přitom je opticky velmi přehledná. Děkuji za pokus.

23

(5 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

V souvislosti s možnostmi nového PDF driveru mě napadlo pokusit se vygenerovat barevný výstup desky tak, aby se co nejvíce podobal skutečnosti. Tedy vyčlenit jednu vrstvu pro základní zelený materiál desky, podobný skutečné barvě desky, na ní dát měď v trošku zahnědlé zelené, a na ní součástky ve výrazné, asi černé barvě a jména součástek třeba nějakou svítivou barvou. Aby na jedné straně deska trošku i barevně navozovala skutečný stav s tím, že věci podstatné pro osazení desky, tedy součástky a jejich názvy, by proti skutečnosti byly výraznější kvůli přehlednosti. Předpokládá to mít méně syté barvy pro materiál desky a spoje, aby na nich součástky se jmény zobrazené sytými barvami byly dobře vidět. Taková možnost by byla výhodná pro mě již při návrhu desky, kdy se upřesní představy o desce, poté pro osazovací firmu a nakonec i pro servis desky.

Zároveň nové možnosti pdf výstupu ukazují na jinou věc. Chtělo by to samostatnou vrstvu pro materiál desky, velmi vhodná by také byla další vrtsva pro razítko. A hned mě napadá další vrstva pro krabičku přístroje, ve které je deska uložena - hezky by se tím znázornila montáž i konečná podoba výrobku, kdy by krabička díky překrývání vrstev potřebnou část desky opravdu překryla. Na to ale v současné verzi není dost vrstev, takže by možná stálo za úvahu v nějaké příští verzi počet vrstev opět zvýšit, raději rovnou třeba na 64.

V Layoutu dochází v případě generování více vrstev různých barev do jednoho výstupu k přepisování vrstev. Vrstva vyššího čísla přepisuje vrstvy nižších čísel. Důvod je asi v postupném generování vrstev od 0 do 23, přičemž každá další vrstva jednoduše přepíše to, co už ve výstupu bylo. V praxi je to problém, protože priorita tisku je jiná než indexování vrstev, takže nedůležitá vrstva kreslená nevýraznou barvou klidně přepíše důležitou vrtsvu syté barvy.

Tento problém vzniká např. při generování do souboru PDF, zatímco přímý výstup na tiskárnu při stejném nastavení nemá problém (u černobílé tiskárny). Asi to bude tím, že tiskárna si to nepřepisije ale sčítá.

??ešením by bylo buď zavést prioritu vrstev pro tisk, nebo jednodušeji (ale možná ne tak dobře) dávat do výstupu maxima jednotlivých barevných složek RGB namísto přepisování, takže by vítězily vždy sytější barvy, nevýrazné barvy by se buď vůbec neprosadily nebo by trochu pozměnily tón sytější barvy v místě konfliktu. Konflikt dvou barev podobné sytosti by znamenal změnu barvy i zvýšení sytosti.

25

(21 odpovědí, posláno do Dotazy a náměty k programu Layout)

Aha, já jsem uvažoval tak, že když jsou nety pojmenovány v netlistu, má je layout k dispozici - tedy že se celý netlist načte do pcb a pak se s ním pracuje. Pokud to tak není, tak to opravdu bude něco stát.