Rozsireni moznosti v menu pro kontrolu vzdalenosti

Dobrý den, děkuji za náměty.  Letos jsem podobný dotaz již dostal: také se v zásadě jednalo o kolize pájecích bodů s potiskem.  Odpověď si dovolím rozdělit na dvě části.  Než se dostanu k úvahám, co vše by se (jednou snad) dalo dělat v příští verzi, zůstanu chvilku na zemi a ukážu postupy, jak jde kolize padů hledat relativně pohodlně i ve verzi 4.40.

Vlastně jsou zde jen dva drobné problémy:  Jednak se program Layout při testování isolačních vzdáleností nestará o nevodivé vrstvy, jednak objekty, jejichž vzájemnou polohu je třeba ohlídat, jsou na různých vrstvách.  Oba se ve Formice dají velmi jednoduše obejít (jen snad je vhodnější si k tomu vytvořit pracovní kopii souboru).

  1) Po dobu testování můžete vrstvy potisku nastavit jako vodivé (např. Layers | Last Conductive = 23).  To samo o sobě stačí, aby se (po nastavení příslušné vrstvy) příkazem Dimensions | Check Violations | Default Layer zvýraznily kolize potisku s vrtanými pájecími body.

  2) Proč tedy pro testování potisk nepřesunout na vrstvu, kde jsou objekty, s nimiž může fakticky být v kolizi?  (Nevím jak jiné systémy, ale Formica toto umí.)  Zdá se mi, že jako cílová vrstva se k tomu nejvíce nabízí nepájivá maska.  Stačí tedy označit vše na vrstvách 21 a např. 22 (dle toho, z kterých vrstev potisk skládáte), přesunout je na vrstvu nepájivé masky příkazem Edit | Change | Layer, pak se na ni přepnout a otestovat ji výše uvedeným příkazem.  Možný výsledek vidíte na ukázce.  (Samozřejmě uživatel musí sám posoudit, zda mu všechny nalezené kolize -- třeba dvou nápisů -- opravdu vadí.)

A jakmile jsme problém vyřešili prakticky, můžeme začít uvažovat, co vše by teoreticky padalo v úvahu do budoucna.  Pod pojem návrhových pravidel by kupříkladu šlo ještě zahrnout:

  * Kolize prvků na nevodivých vrstvách, pokud náležejí k různým součástkám.  To by mohlo (ovšem s podstatným přispěním uvažujícího uživatele) pomoci při hledání případných mechanických kolizí na desce.
  * Kolize s okrajem desky (až jednou bude něco takového zavedeno).
  * Příliš dlouhé spoje.
  * Spoje realizované příliš tenkým vodičem (tzn. nestačilo by, že se příliš tenké segmenty někde na vodiči vyskytují, ale jediné možné propojení by muselo jít skrze ně).

Kdyby snad někdo chtěl vyloučit testování vzájemné kolize nápisů, může k tomu využít další schopnost Formiky, totiž testování kolize množiny označených prvků oproti zbývajícím.  (Tou označenou množinou by zde zřejmě byly pady.)  V praxi ale nebývá problém v tom, že se označilo i něco málo navíc -- tam uživatel během tří vteřin pohledem zjistí, že mu to nevadí --, nýbrž v tom, že se nesmí nic přehlédnout.

Tomu dost dobře nerozumím, jak se zde liší neodmaskovaný nevrtaný pad od vodiče?

Není problém si na určité vrstvě nastavit jiné minimální vzdálenosti -- jmenovitě asi Pad to Line na vrstvě nepájivé masky; kdybyste si tam však zvýšil i Pad to Pad, musel byste zřejmě testovat množinu proti množině (viz výše), protože mezi pady milimetrové mezery asi nebudou. 

Nojo, když to vezmete dostatečně obecně, po doplnění pár materiálových konstant by teoreticky šlo počítat impedanci mezi libovolnými dvěma body na vodiči.  Numerické metody, které se k tomu užívají, však nejsou zrovna jednoduché a do Formiky je sotva budu přidávat, nehledě na to, že netuším, kdo by ji pak zaplatil.

Samozřejmě máte pravdu, že potřebujete-li spojit dva body vodičem s dostatečně nízkou impedancí, samotná podmínka minimální šířky k tomu nestačí, stejně jako nestačí samotná podmínka maximální délky.  Ale jejich kombinace by už dala správnou postačující podmínku.  (Mimochodem, nikoliv podmínku nutnou -- uvědomíme-li si, že v současné Formice bývá rozlévaná měď řešena tenkými spojovými čarami, které se však navzájem překrývají.)