Téma: Použití síového klíče a na co je nethasp.ini
Programy Formica 4.40 (nevztahuje se na volně šířené omezené verze) vyžadují pro spuštění s plnou licencovanou kapacitou hardwarový klíč HASP, v němž je nahrán licenční certifikát.
Pokud je klíč HASP zapojen do USB nebo LPT portu počítače, kde jsou programy provozovány, postačí jen instalovat ovladače klíče podle postupu popsaného na našich webových stránkách.
Za určitých okolností je také možno nebo nutno použít klíč NetHASP, který komunikuje s programy Layout a Schematic prostřednictvím některého síového protokolu. V takovém případě nemusí (ale může) klíč být připojen k té stanici, kde se programy spouštějí. V obou případech na stanici s klíčem musí být instalovány ovladače a program Licence Manager.
Typické případy použití klíče NetHASP:
(1) Počítačová laboratoř nebo vývojové pracoviště, kde jeden klíč může obsloužit větší počet stanic. Licence Manager pak zároveň hlídá počet současně spuštěných programů.
(2) Formica provozovaná na emulátoru v prostředí Linux nebo MacOS, kde není možno správně instalovat ovladače lokálního klíče. Zde se využívá skutečnosti, že ovladače klíčů HASP a také Licence Manager jsou pro uvedená prostředí k dispozici.
Pro komunikaci je možno použít protokoly IPX, NetBios nebo TCP/IP. Pro doladění provozu v konkrétních podmínkách slouží řada dalších parametrů, které se nastavují na straně Formiky v souborech nethasp.ini a na straně Licence Manageru v souboru nhsrv.ini (v Linuxu a MacOS může být konfigurační soubor pojmenován libovolně).
Programy si sice někdy poradí i bez konfiguračních souborů, přesto doporučuji věnovat nastavení alespoň minimální pozornost. Nevhodné parametry mohou jednak zpomalit provoz nebo zcela zabránit nalezení klíče, na druhé straně může při souběžném použití několika protokolů dojít k tomu, že se program loguje pomocí každého z nich, což Licence Manager vyhodnotí jako několik souběžných spuštění.
Pro ilustraci uvádím jednoduchý konfigurační soubor, který se může hodit úplně každému uživateli licencované verze Formiky. Pokud je totiž umístěn v adresáři vedle chráněného programu, který bývá provozován s lokálním klíčem, pak ovlivní jeho chování v případě, kdy není klíč připojen. Namísto dlouhého hledání klíče v okolní síti se program omezí jen na lokální počítač. Každého jistě napadne, že by stačilo zakázat všechny protokoly, jenže s takovým použitím zřejmě konstruktéři nepočítali.
;začátek souboru -----------------------------------
[NH_COMMON]
NH_IPX = Disabled
NH_NETBIOS = Disabled
NH_TCPIP = Enabled
[NH_TCPIP]
NH_SERVER_ADDR = 127.0.0.1
NH_TCPIP_METHOD = TCP
;konec souboru -------------------------------------
Nakonec dvojice konfiguračních souborů, která by mohla fungovat ve většině situací, včetně výše uvedených (1) a (2):
nethasp.ini:
;začátek souboru -----------------------------------
[NH_COMMON]
NH_IPX = disabled
NH_NETBIOS = disabled
NH_TCPIP = enabled
[NH_TCPIP]
NH_SERVER_ADDR = xxx.xxx.xxx.xxx ; IP adresa stanice se síovým klíčem
NH_TCPIP_METHOD = TCP
;konec souboru -------------------------------------
nhsrv.ini
;začátek souboru -----------------------------------
[NHS_IP]
NHS_USE_UDP = disabled
NHS_USE_TCP = enabled
[NHS_IPX]
NHS_USE_IPX = disabled
[NHS_NETBIOS]
NHS_USE_NETBIOS = disabled
;konec souboru -------------------------------------
