Počítač s procesorem Z80 a operačním systémem CP/M
Napsal: pon srp 10, 2026 2:44 pm
Sběrnicově orientovaný systém na „malých eurokartách“ rozměru 165×100 mm, vytvářený zhruba od poloviny 80. let. Interaktivní návrh desek plošných spojů, zprvu na počítači („stolním kalkulátoru“) Hewlett-Packard HP 9845A a pak v raných verzích systému F. Mravenec, mi umožňoval hustěji osazené desky, než jaké tou dobou bývaly v jiných československých počítačích. (Jinde se totiž role počítače při návrhu desek tehdy často omezovala na podporu ruční digitalizace papírových předloh. Nakreslit je barevnými tužkami hned napoprvé s maximální hustotou spojů by pro návrháře bývalo ještě obtížnější, než při hledání optima spoje postupně překreslovat. Není tedy divu, že jednodušší pro něj bylo zapojení realizovat na více deskách, ačkoliv součástky by se byly na jednu desku vešly určitě a optimálně vedené spoje možná.)
Celková sestava počítače. Mamutí rozměry terminálu mi tolik nevadily, naopak zvýrazňovaly kompaktnost řešení vlastního mikroprocesorového systému. (Trochu horší byl hluk od jeho snad dvaceticentimetrového ventilátoru „MEZaxiál“.) Alfanumerický terminál sloužil jen ve fázi softwarového i hardwarového vývoje aplikace (podobně jako i osmipalcová disketová mechanika), zatímco cílem bylo užívat některé desky počítače v měřicích přístrojích, kterým stačil už jen sedmisegmentový display LED a specializovaná klávesnice
Procesorová deska se Z80-CPU, EPROM pro monitor, možností osadit 1 KB RAM, se Z80-CTC, Z80-SIO a s opticky oddělenou sériovou linkou pro připojení terminálu. Při bližším pohledu lze rozeznat přechod z palcových rozměrů na metrické konektoru FRB
Prakticky dosažitelná hustota spojů tehdy končila IV. konstrukční třídou (jeden vodič mezi dvěma pájecími body vzdálenými 2,5 mm) a dvouvrstvými deskami s prokovenými otvory. Nepájivá maska se na československých deskách objevovala dosud jen sporadicky, o jejich potisku nevím (ačkoliv již léta existoval na jednovrstvých deskách např. ve spotřební elektronice z Tesly). Matrice pro desky tohoto systému byly vykresleny fotoplottery Skemagraf a Admap, vrtačka řízena jako Excellon, což často i skutečně byla.
Všechna data bylo zprvu nutno předávat na (osmistopých) děrných páskách; jestli jsem později data pro Admap přenášel také na disketách, si teď nevzpomínám. Protože pásku předanou zákazníkem výrobce desek tehdy zakládal rovnou do vrtačky, chyba na ní (třeba nevyděrovaný řádek) mohla způsobit zlomení vrtáku, který (stejně jako většinou dnes) byl z dovozu.
Deska dynamické paměti RAM, v nepatrně starší verzi, než je popsána v Amatérském radiu řady A z prosince 1987 a ledna 1988
Deska pro připojení pružných disků. Místo speciálního řadiče (např. WD2797 nebo i8272, nám tehdy nedostupného) užívá Z80-SIO. Zapojení navrhl Ing. Zdeněk Masný
Deska pro připojení polské maticové tiskárny s i8255. Na universální desku dle Amatérského radia řady A ze srpna 1986 mi jednoduché zapojení s i8255 naletoval (pokud se pamatuji) pan František Berdych. Schema, existovalo-li vůbec, se nejspíše nedochovalo
Celek ve větším přiblížení; na obrazovce lze rozeznat kus programu v Turbo Pascalu. Všechny fotografie pořídila Tamara Joudová, SVÚSS Praha – Běchovice, v roce 1987 nebo 1988
Celková sestava počítače. Mamutí rozměry terminálu mi tolik nevadily, naopak zvýrazňovaly kompaktnost řešení vlastního mikroprocesorového systému. (Trochu horší byl hluk od jeho snad dvaceticentimetrového ventilátoru „MEZaxiál“.) Alfanumerický terminál sloužil jen ve fázi softwarového i hardwarového vývoje aplikace (podobně jako i osmipalcová disketová mechanika), zatímco cílem bylo užívat některé desky počítače v měřicích přístrojích, kterým stačil už jen sedmisegmentový display LED a specializovaná klávesnice
Procesorová deska se Z80-CPU, EPROM pro monitor, možností osadit 1 KB RAM, se Z80-CTC, Z80-SIO a s opticky oddělenou sériovou linkou pro připojení terminálu. Při bližším pohledu lze rozeznat přechod z palcových rozměrů na metrické konektoru FRB
Prakticky dosažitelná hustota spojů tehdy končila IV. konstrukční třídou (jeden vodič mezi dvěma pájecími body vzdálenými 2,5 mm) a dvouvrstvými deskami s prokovenými otvory. Nepájivá maska se na československých deskách objevovala dosud jen sporadicky, o jejich potisku nevím (ačkoliv již léta existoval na jednovrstvých deskách např. ve spotřební elektronice z Tesly). Matrice pro desky tohoto systému byly vykresleny fotoplottery Skemagraf a Admap, vrtačka řízena jako Excellon, což často i skutečně byla.
Všechna data bylo zprvu nutno předávat na (osmistopých) děrných páskách; jestli jsem později data pro Admap přenášel také na disketách, si teď nevzpomínám. Protože pásku předanou zákazníkem výrobce desek tehdy zakládal rovnou do vrtačky, chyba na ní (třeba nevyděrovaný řádek) mohla způsobit zlomení vrtáku, který (stejně jako většinou dnes) byl z dovozu.
Deska dynamické paměti RAM, v nepatrně starší verzi, než je popsána v Amatérském radiu řady A z prosince 1987 a ledna 1988
Deska pro připojení pružných disků. Místo speciálního řadiče (např. WD2797 nebo i8272, nám tehdy nedostupného) užívá Z80-SIO. Zapojení navrhl Ing. Zdeněk Masný
Deska pro připojení polské maticové tiskárny s i8255. Na universální desku dle Amatérského radia řady A ze srpna 1986 mi jednoduché zapojení s i8255 naletoval (pokud se pamatuji) pan František Berdych. Schema, existovalo-li vůbec, se nejspíše nedochovalo
Celek ve větším přiblížení; na obrazovce lze rozeznat kus programu v Turbo Pascalu. Všechny fotografie pořídila Tamara Joudová, SVÚSS Praha – Běchovice, v roce 1987 nebo 1988